Sedím ve vlaku z města A do města B. Vzhledem k tomu, že je sobota ráno, což je doba, kdy většina lidí cestuje někam mimo velkoměsto, se dalo čekat, že půjde o zábavné cestování. Tyto vlaky bývají plné turistů cestujících pravděpodobně na letiště. Dnes se mnou obývá vagon početná indická rodina s velmi neposednými dětmi, které si ze stolku vytvořily něco na způsob bubínku, a když rodič poleví ve své pozornosti, začnou do něj bušit. Čínské osazenstvo jako obvykle spí a jeho hlasové projevy jsou minimální. Totéž se dá kupodivu říct i o skupince Španělů.
Dlužno dodat, že český kulatohlavý pán s brýlemi a se zlatým řetízkem na krku i na ruce vypadá poněkud nesvůj a s každým dětským projevem zvedne hlavu od časopisu National Geographic s titulem Planeta, či plasty a se zoufalým výrazem ji strčí do průzoru mezi sedačkami. Dětem je to samozřejmě jedno.
Zkrátka jedu mimo velkoměsto do vesnice za účelem oslavy dědečkových narozenin. Na jeho výslovné přání mu vezu česnek od rodiny mého Nejmilejšího, poněvadž je to rodina česnekářská, doplnila jsem to lýkem a dvěma lahvinkami bylinných alkoholů. Cestou na perón se mi urvalo ucho dárkové tašky, takže ji patrně na místo určení ponesu v náručí. Když se takhle ověšená vydávám na venkov, připadám si pokaždé jako exot, hlavně proto, že mám dojem, že mě tam nikdo nezná, ačkoliv tam jezdíme odmala a kam až moje zatím celkem mladá paměť sahá.
Očekávám, že až dorazím, dědeček bude sedět na dvoře s čepicí a babiččinýma slunečníma brýlema na nose, po pravé ruce bude mít skleničku na víno naplněnou pivem a pod tím zmačkané noviny s tužkou. Teta bude pravděpodobně vyspávat po obědě. Moje matka nejspíš bude dřímat rovněž v půdním pokojíčku, anebo bude překládat s počítačem vraženým až pod bradu v pozice, u níž mi není jasné, že se z ní už dávno nestal lidský paragraf.
Na rodinné oslavě se asi bude zase trochu křičet, ale to už patří k věci. Jednak proto, že dědeček nedoslýchá, jednak proto, že máme pocit, že je nutné řvát, aby ostatní pochopili, že jedině náš názor je ten jediný rozumný. Asi si k tomu naliju trochu vína, což mě posléze trochu rozvášní, a přidám se.
Žádné komentáře:
Okomentovat