Já to klidně (ne)udělám

Momentálně mám před sebou asi týden relativního volna, než se pustím do dalšího překladu. Ve středu jsem po návratu z kurzu dánštiny konečně odeslala, téměř o půl druhé v noci, překlad knihy. Do té chvíle jsem měla dojem, že se mi to docela povedlo. Můj muž, který mi laskavě masíroval ztuhlá záda, zatímco jsem takzvaně dočesávala text, občas prohodil nějakou poznámku typu "počkej, tohle nějak nechápu." To mě pochopitelně znejistilo a výsledkem je, že od středy přemýšlím nad tím, koho nedokonalostí jsem tam asi nechala.
Ve čtvrtek jsem si cestou z práce uvědomila, že jsem všude nesjednotila tykání a vykání, a od té doby neustále přemýšlím nad tím, jestli se s tím mám ozvat nakladatelství, anebo to prostě nechat až na "po korektuře."
Pořád nevím.

Jsem trochu unavená, ale v mezičase jsem se docela rozečetla, což ve mě dokonce to probouzí chuť něco napsat, nějakou velice surrealistickou povídku. Výtvarné činnosti jsem momentálně uložila k ledu, neboť jsem dospěla k závěru, že během jednoho večera pravděpodobně nestihnu číst, luštit křížovky, překládat, koukat na seriál a ještě u toho kreslit. Ještě jsem se pořád úplně nenaučila nenakládat toho na svoje bedra víc, než unesu, ale zatím jsem se aspoň naučila uvažovat nad tím, co do svého rozvrhu hodlám zanést - a nevyhrknout hned "já to klidně udělám."
Všechno má svůj čas.